105 kilometrů na kole

Delší dobu poptávali studenti, abych na víkend naplánoval cyklistický výlet. Ne že by se mi ta idea nelíbila, naopak. Existovala však jistá překážka, která mi bránila jí realizovat. Tou překážkou jsem byl já sám. Mnoho let jsem totiž neseděl na kole a z šlapání do pedálu jsme měl patřičný respekt.

Pak mi ale známý doporučil trasu, která rozptýlila mé obavy zda to zvládnu a která mě svou atraktivností přesvědčila, že do toho mám jít.

Udělal jsem si jednu tréningovou cyklo hodinku. Zajistil půjčovnu kol, pročetl jízdní řády, a vůbec provedl důkladnou přípravu. No a v neděli, kdy nebyla výuka, jsem se zájemci o cyklistické dobrodružství vyrazil na sever do hor.

Trasa byla nalánována z haličské vesnice Sjánky, přes Užocký průsmyk, Veliký Berezný a Perečín do Užhorodu. Krásných 105 kilometrů. Většinou z mírného kopečka. Lze tak za jeden den, bez větší námahy, projet hornatou část Zakarpatí na šířku a jako bonus uvidět kousek Haliče.

Nad vesnicí Užok

Do Sjánek jsme jeli vlakem. Většina z výpravy jela poprvé širokorozchodnou železnicí. Zážitkem byl závěrečný úsek, kterému se říká Karpatský Semmering. Trať tam technicky náročným způsobem překonává karpatský hřeben, aby po překonání Užockého průsmyku pokračovala dále na Lvov. Právě tady byl nejdelší viadukt prvorepublikového Československa a dnes zde najdeme nejdelší železniční tunel Ukrajiny.

Vlak měl důležitou roli v mých plánech. Zpáteční cesta totiž kopírovala železniční trať a bylo proto možno výlet kdykoliv bez problémů vzdát a vlakem se vrátit do Užhorodu.

Podél trati - Karpatský Seemering

První kilometry na kole vedly haličskou náhorní plošinou. Pak jsme absolvovali kontrolu dokladů od místní pohraniční stráže a ocitli jsme se na Zakarpatí.

První zástávka byla na Užockém průsmyku, který byl místem těžkých bojů, zejména v době I. světové války. Jsou zde infopanely připomínající nejen válečnou minulost průsmyku, ale i dobu, kdy byl průsmyk součástí Československa.

Další zastávka byla na vyhlídkové plošině nad vesnicí Užok. Následoval prudší sjezd serpentinami dolů do údolí. V Užoku jsme se zastavili u pramene minerální vody a na druhém konci vesnice u dřevěného kostelíku zapsaného na seznamu UNESCO. Po cestě jsme si znovu prohlédli viadukty karpatského Semmeringu, tentokrát ze sedla kola.

serpentiny

Dale cesta vedla až na dva stoupáky pořád mírně z kopce až do Užhorodu.

P7190519

Zajímavá byla malebná vyhlídka nad obcí Žornava, která byla v meziválečném období oblíbeným cílem malířů krajinářů.

Zastavovali jsme poměrně často. U pramenů minerálních vod ve vesnici Sůl, u zbytků vojenského opevnění z II. světové války, dalších dřevěných kostelíků, koupali jsme se v řece Už, někdy jsme zastavili jen tak na pivo.

Projeli jsme napříč Užanským národním parkem. V Perečínu jsme se zastavili na jídlo v jedné z nejlepších restaurací v této části Zakarpatí – v Podkově.

Večer okolo deváté hodiny jsme dorazili do Užhorodu. Výlet byl skvělý a všichni byli spokojeni. Když jsem si před spaním akci rekapituloval, věděl jsem, že do budoucna můžeme cyklovýlety zařadit do nabídky volnočasových aktivit pro naše studenty.

Další týden jsme si udělali náročnější výlet na poloninu Runa, opět k všeobecné spokojenosti.

cesta na poloninu Runa odpočinek pod Runou cesta na Runu na vrcholu poloniny Runa

IMGP9719

kříž na polonině Runa

 

 

Cesta z poloniny Runa do Lipovce po vojenské cestě

Pro případ, že by se mezi studenty našli náročnější cyklisté, kterým bych jako průvodce nevyhovoval, domluvili jsme spolupráci s místním ruskojazyčným profesionálním cyklo průvodcem.

Pokud si o víkendu budete chtít odpočinout od studia ruštiny na kole, neváhejte si říct o cyklovýlet.

Na Facebooku jsem narazil na rozsáhlou fotogalerii Pavola Gombose, který absolvoval na kole podobnou trasu jako my.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*